na Blog.cz

Vím kam mám jít

krokem klátivým vracet se domů na jedenáctou zajít se psem uvařit čaj a poslechnout nějakou muziku stereotyp nad kterým nejde zvítězit pikantní útěky z vyznačené trasy nijak nehřejou a tam kde by mělo být něco k potěše zeje zlatem tkané NIC tak už zbývá jen otevřít okno a nahnat trochu toho podzimního večera do pokoje nechci se udusit vlastními prdy to by byl gól do vlastní brány

pátá hodina ranní v ulicích mlha hovna a řev z putyky se vracejících študáků s hamburgery v rukou kocovina?

Nejvíc se Klára těší na neděli

dnes sem byl v p. a na stolečku pro vysokomyslné knihy leželo AHA! a (znouzerým) vystrkovalo na všechny žlučovitého hada! zlých novinek písmeno za písmenem křiklavým fontem řvalo do cigaretového dýmu končícího se odpoledne jed páchnoucí stokou a honem za senzací a tak když donesli mi sklenici vypil jsem ji s křivým úsměvem a se sebezapřením to svědomí policajt tloukl sebe sama obuškem do intimních míst po pěti dalších sklenicích stal sem se velkorysým a když padala do mě poslední kapka z osmé seznal sem že si s milým panem hadem! tykám a ne bez chuti jej přejíždím očima zkrátka a to je jádrem pudla vše je (citováno z hlavy klasikovy) relativní

je devět ráno a z pusy páchne mám hrob slunce oknem dere se na návštěvu a na ulici srdce vylévá harmonikář chtěje si vydělat na chleba a krabičku přestávkových startek je devět ráno a kávu si vaříme na ospalý plotýnce zaposloucháni do klapotu podpatků a vzduchem čechraných ofin nažehlená krása zlo? tu konvice zapíská tónem vysokým vzájemný škleb a voda tekoucí do otlučených hrnečků s lehce zašlou slovenskou pravdou je devět ráno a zase nám ujíždí vlak

s vinem laciným vánoce na jaře a silvestr jakbysmet slavíme ostatně proč ne? nad hlavou svatozář lehký tlak na plicích jsme svatí a nemytí každý den svátek každý den oslava a když srdce zabolí lijem to do sebe hlava nehlava úsměv od ucha k uchu opilý měsíček jsme svatí tak proč ne? a když skočné rytmy v kořalně ozvou se srdce nám zaplesá pásek si utáhnem vždyť krmí nás sama ruka nebeská láskou a dalšíma dobrotami po duši hladoví pak ve tři ráno klopýtáme ulicemi smějem se a řvem za blikotu lamp na náměstí republiky zpíváme hymny vždyť jsme dosud živi tak proč ne?

v letním deštivém podvečeru běželi jsme schovat se do starýho golfu vstříc pozdravům a plácání po ramenou petře ty si byl vždycky dobrej a pak noha šlápla na plyn motor zapředl a jako auto na klíček rozjeli jsme se z kopce vesnicí s pěti a půl obyvateli a po cestě hřály nás úsměvy a dechovka praskající ze starýho rádia seděl jsem na zadním sedadle a pozoroval dva bělovlasé kumpány radující se z opětovného setkání v místě kde zastavil se čas kde mládí ožívalo a bylo nesmrtelné ale to už parkovali jsme ve dvoru jednoduchýho baráčku a skládali batohy z kufru v kotci halekal nám v pozdrav obrovský černý pes a ve dveřích stála paní domu tak nalezli jsme dovnitř tady budete spát je to sice jen gauč ale vlezete se sem krásně díky petře a petře ty si byl vždycky dobrej den pokročil když seděli jsme v obýváku a poslouchali šlágry z padesátých let a jedli chlebíčky spánek a probuzení do procházky po lesích na houby! na houby! k polednímu vraceli jsme se již do chalupy a vítala nás vůně čerstvě chyceného kapra upraveného po jihočesku petře ty si byl vždycky dobrej o hodinu později seděli jsme nad sklenicí plzeňského v jindřichově hradci čekala nás prohlídka centra a vzpomínání na dětství jen kdyby tak měly pizzarohlík neměli ale i tak koupil jsem v krámu pod náměstím lodičku s místním rumem a vyrazili jsme zpět do tepla petrova večer pak uplynul idylicky já hrál si se psem který když si stoupl na zadní převyšoval mě tak o dvě hlavy byl to hračička a v očích měl rošťácká světýlka když zrovna neuličničil přemýšlel co by komu vyvedl a kde by co snědl prostě lotr ale krásnej v pokoji mezitím dlouho do rána vyhrávala dechovka a družný hovor další den brzy z rána stařičkej golf znova zapředl a vyvezl nás zpět na nádraží díky petře ty si byl vždycky dobrej

bylo to tehdy když zakopl jsem běžíc splatit účet do p. a pil jsem namazán džemovým džezem kapely hrající pro poslech a potěchu kafe bez kofeinu pijících intelektuálek s kraťoučkými ježky bylo to tehdy v mrňavé kavárně a já bavil jsem se carsky a přitom usmíval se na mě ze zrcadla bídný sekundant honzátko objímající prskajícího křečka vládce pohovky

jakási paní vytrvalá jménem záměrem i vnadem seděla v páteční večer v rohu p. kontrolovala malbu obličeje a občas sáhla do palety pro barvu pila vytrvale čekajíc na cuk v koutě náznak úsměvu do čehož dva kumpáni revolucionírovali život a tak čekal jsem záblesk revoluce i v jejich očích je sobota kumpáni zase revoltují a v rohu místnosti židle stále poodsunutá jako by ji někdo opustil sotva před okamžíčkem zeje prázdnotou a tak řvu kdes dnes vytrvalá děvo?!